Žít katastrofu

Na cestě k ekologickému sebezničení

...
#06/2018

radikální ekologie

Hrdé vítězství barbarství

Rozhovor s filosofem Gáspárem Miklósem Tamásem

...

Zemřely devadesátky a zděšení facebookové komunity roste nade všechny meze. Tuto sociál­­ní síť v Česku sytí banda rychle stárnoucích třicátníků, kteří žijí v dojmu, že jsou in, zatímco skutečná mládež sjíždí pouze Instagram. Zemřel totiž nejen frontman legendárních Prodigy, jehož jméno znal sice málokdo, ale na jehož vizáži jsme se učili liberální toleranci. V posledních dnech nás opustil i představitel laciné imitace Jamese Deana Luke Perry. Hrál onoho Dylana, který skutečně neměl k rebelii příčinu, protože mu matka platila luxusní bejvák na pláži v Beverly Hills, pořídila kabriolet a padesát dílů si vybíral mezi Brendou a Kelly. Devadesátky ovšem v Česku ve skutečnosti zesnuly ještě o pár dní dřív – s Jirkou Pomejem. S ním odešla nejen dokonale načesaná prdelačka, ale také první milovník podle Zdeňka Trošky a především vyhazovač v kožené vestičce z PlayGirls. Nyní čeká důležitý a těžký úkol: schovat tyto kulturní unikáty před potomky navždy hluboko, ale opravdu hluboko v našich duších.

Čtveřice útočníků na Rychnovsku napadla „soudem pověřeného exekutora“, když poklidně vykonával své povolání u nich bytě. Muži ho opakovaně udeřili do obličeje a sebrali mu nejen kameru, ale i populární žluté samolepky, zatímco ženy jej držely, aby ­nemohl ­utéct. Následně ho přinutili sepsat dokument o vyrovnání dluhu. Zdaleka přitom nejde o ojedinělý výstřelek; připomíná to teror jako v padesátých letech, který vede zdivočelá chudina proti osamělým vojákům v poli spravedlnosti. A za této situace Exekutorská komora zadržuje aktualizované podklady pro dnes již kultovní „mapu exekucí“, v níž se každý pražský novinář může na jedno kliknutí pokochat, jak bídně jsou na tom v jeho rodném kraji. Nestaví se Exekutorská komora proti zájmům svých členů? Naopak po mapě exekucí by měla logicky následovat mapa exekutorů. Obyčejní slušní lidé by rádi projevili solidaritu činovníkům tohoto zneuznaného řemesla. Ale bez mapy se nehneme. Nevíme, kam poslat dobrovolný příspěvek na pepřák či neprůstřelné ošacení – nebo na jakou adresu v krajním případě složit smutečního plyšáčka.

Česko mediálně žije mrtvým chovatelem lvů a hudebním vystoupením předsedy poslanecké sněmovny přímo v jednacím sále. Ale dějí se u nás i důležité věci. Čeští studenti se 15. března připojí ke svým vrstevníkům například z Belgie, Švýcarska, Kanady či Austrálie a proběhne u nás první středoškolská stávka za klima. Studenti po celém světě se tímto způsobem snaží upozornit na nedostatečnou reakci politiků na hrozící kolaps celoplanetárního přírodního prostředí. Odezva na studentskou stávku je u nás tradičně gaučově kritická. Z jedné strany úšklebky: Česko zaspalo, čeští studenti jsou líní a k světové problematice neteční; z druhé strany tradiční pochybnosti: Je jasně prokázáno, že za klimatické problémy může člověk? Jak to, že se můžou flákat? Děti patří do škol! To jako chtějí den volna navíc? Nebo okřídlené: Ať se začnou chovat jako dospělí! Jenže právě na tomto zásadním tématu se ukazuje, že dospělí často jednají velmi nezodpovědně a příklad potřebují dostat spíše oni.

editorial

„Nebude to trvat věčně, ale pro tuto chvíli temnota zahalila celou krajinu,“ říká v rozhovoru o aktuální situaci ve své domovině maďarský filosof Gáspár Miklós Tamás. Tuhnoucí Orbánův režim, v jehož neliberální politice hrají významnou roli identitářství a nacionalismus, sledujeme …

...
#05/2019

ekoutopie

Dystopické scénáře blížící se krize nebo rovnou nastávajícího kolapsu se na nás valí z médií každodenně. V posledních letech je jich – už i u nás – stále víc spojeno s ekologickými problémy: s globálním oteplováním, vymíráním rostlinných a živočišných druhů, znečištěním vod i ovzduší …

Mohsin Hamid: Exit West

...

Reinhard Kleist: Nick Cave. Mercy on Me

...

Od dystopie k utopii

Co dělat, když je konec světa za námi?

...

Dycky Most!

Přelomový seriál z drsného severu Čech

...

Na začátku února benátská městská rada schválila dlouho očekávaný „regulační poplatek“ za vstup do města. Od května si tak návštěvníci Benátek budou muset připravit tři eura za jednodenní vstup, od příštího roku se pak výše poplatku bude odvíjet od očekávaného množství turistů. Ve dnech nejvyšší špičky bude činit až deset eur na osobu. Kasa města na laguně, které si nemůže přivydělat pokutami za parkování či rychlost, tak bude mít nový zdroj příjmu. Starosta města Luigi Brugnaro se však dušuje, že cílem poplatku je bojovat proti masovému turismu, který město tolik trápí. V situaci, kdy je každá funkce města i každá potřeba jeho obyvatel i návštěvníků zasazena do diktátu tvorby ekonomické hodnoty, je to však předem prohraná válka. Turistická města jsou otravná především tím, že se neustále snaží vytáhnout z kapes návštěvníků peníze a žádná ze základních služeb, od wi­-fi až po veřejné záchodky, není zadarmo. Poplatkem za vstup je tak neradostný úděl Benátek dokonán. Trochu chmurnou útěchou může být, že celý problém brzy zmizí pod hladinou moře vlivem klimatické změny, způsobené stejnou horečkou ekonomického růstu jako fenomén turistických měst.

To, že v hnutí „Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura“ mají právo na existenci jen entity uvedené za pomlčkou, je dlouhodobě známý fakt. Nejnověji se o tom přesvědčil obchodník s chudobou, politik a kupodivu také vystudovaný učitel Lubomír Volný, když ohlásil svou kandidaturu na post předsedy strany. Dne 19. února 2019 hájil svůj krok tím, že jej vyzval sám velký Tomio: „Výzvy od lídrů se neodmítají.“ Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a předsednictvo hned den nato zrušilo moravskoslezský regionální klub, v jehož čele Volný stál. Mohlo by se zdát, že jde jen o naplnění sousloví o božích mlýnech. Vždyť na Volného „svobodné a demokratické“ metody zaznívaly stížnosti partajníků po celý loňský rok a členové – nyní často již bývalí – dokonce využili demokratického prostředku petice, ovšem bez odezvy vedení. Nebo že by to byla náhoda? To si snad nemohou myslet ani voliči SPD. Stejný týden přinesl i druhou neslavnou eskapádu hnutí: facebooková anketa, v níž byla kladena otázka, jestli by mělo Česko přijmout syrské sirotky, jak navrhla europoslankyně Michaela Šojdrová, byla z oficiálního profilu krátce po zveřejnění stažena, jelikož její výsledek vypadal pro politiku strany podobně neslavně, jako když se o něco podobného pokusila před nedávnem KDU­-ČSL se sugestivním dotazem, zdali „by manželství mělo zůstat výhradou pro svazek muže a ženy, nebo ho vnímáte jinak“. Lze jen doufat, že tento trend mizení SPD z reálného i virtuálního prostoru bude pokračovat i v dalších týdnech…

Vypadá to, že Jaroslav Foldyna se tentokrát ocitl v ofsajdu. Rozběhl se hluboko za obrannou linii frankfurtského týmu, a když už se připravoval, že svým neomarxistickým protivníkům za bujarého jásotu fanoušků vstřelí branku, ozvala se mediální píšťalka, následovaná trapným tichem. Foldyna podle všeho hodně přestřelil, když se na svém facebookovém profilu opřel do postavy transsexuálky Dáši a kvůli divácky oblíbenému seriálu Most! obvinil Českou televizi z „vnucování transgenderů“ a útoku na „dva tisíce let zaběhlé principy“. Je nicméně hezké, že se místopředseda sociálních demokratů historicky zastavil u data vzniku křesťanství, protože už i on si patrně zjistil, že v antickém Řecku, které položilo základy evropské civilizaci, to s lidskou sexualitou vypadalo všelijak. V rozhovoru pro server Lidovky.cz se poslanec Foldyna každopádně vyjádřil, že se cítí být vychováván, a to už samotnou přítomností transsexuální postavy v seriálu, a jak sám tvrdí, takto byl ideologicky vychováván naposledy v minulém režimu. Odtud už není daleko k uvědomění, že se beztak zase jedná o nějaký marxismus, tentokrát však frankfurtský a kulturní, jak ostatně tvrdí i Foldynovy oblíbené zdroje alternativních informací. Místo téhle frankfurtské polévky by si určitě dal radši pořádný Orbánův segedín, zatím to ale vypadá jenom na další českou bramboračku.

editorial

Dystopické scénáře blížící se krize nebo rovnou nastávajícího kolapsu se na nás valí z médií každodenně. V posledních letech je jich – už i u nás – stále víc spojeno s ekologickými problémy: s globálním oteplováním, vymíráním rostlinných a živočišných druhů, znečištěním vod i ovzduší …

...