Patří to k údajům, o kterých se firmy provozující sdílení kol a koloběžek nerady zmiňují: prakticky ve všech městech, kde se podobné služby vyskytují ve výrazné míře, jsou tyto dopravní prostředky, jež cílí na turisty toužící po neobvyklých zážitcích, masově ničeny. Jejich destrukce je tak rozsáhlá a soustavná, že spíše než o vandalismu bychom měli mluvit o vytrvalém odporu. V Paříži, kde jsou v organizování revolty jako vždy napřed, zaznamenali už i první oběť nenávisti k pochybné cykloturistice. Tentokrát však příliš neza­­ostává ani Praha, kde požehnaný počet elektro­koloběžek, jež v historickém centru s jeho úzkými chodníky i komunikacemi představují bariéry pro invalidy, ale i běžné chodce, končí na dně Vltavy. Lovit je musí strážníci, kteří tak, pravda, alespoň nešikanují občany bez trvalého přístřeší. Jen ekologický aspekt kalí pocit zadostiučinění: stroje obsahují baterie pochybného původu a rovněž mnoho dalších škodlivin, jež by mohly zamořit řeku. Nezbývá než apelovat na neznámé mstitele, aby zanechali topení a objevili půvab kladiv, palic, baseballových pálek či násad na krumpáče.

Jedním z přínosů liberální demokracie je podle Francise Fukuyamy institucionální odcizení, které tvoří základ právního státu, spravedlnosti a také organizace společnosti nikoli na etnickém, ale občanském principu. Distance, kterou mají liberální instituce vůči člověku chovat, je tak nutným předpokladem rovnostářské společnosti, která se všemi zachází se slepou spravedlností bez ohledu na jejich status. A právě takto má fungovat i veřejné výběrové řízení – jako nestranný, neosobní proces. Férová soutěž je ovšem trnem v oku všem těm, co odmítají opustit benefity kamarádšoftů, přátelských vazeb nebo „klidu na práci“. Slepá spravedl­nost totiž umí být disruptivní. Podívejme se na případ výběrového řízení na nového vedoucího Ateliéru intermediální konfrontace na pražské UMPRUM: přihlásily se celkem čtyři dvojice, přičemž přízeň výběrové komise si nakonec získaly Markéta Magidová a Julie Béna. Kdo ale doufal v happy end této ostře sledované procedury, nedával od začátku pozor. Rektor Jindřich Vybíral totiž připravil „plot twist“: navzdory doporučení komise se rozhodl prodloužit smlouvu stávajícímu vedení ve složení Jiří David a Milan Salák, které se v hodnocení komise ocitlo až na třetím místě. Vysloužil si tím rozhořčený otevřený dopis části umělecké scény. Není divu. Těžko se totiž smířit s tím, že instituce, která se navenek chová progresivně (například při podpoře vyhlášení stavu klimatické nouze), ve svém vnitřním fungování není schopná naplnit základní požadavky férovosti. Také umělci mají právo na spravedlivý proces.

editorial

Skutečnosti, že v posledních letech folklor vstupuje do současné hudby, si patrně všimli i ti, kteří tuto oblast sledují jen příležitostně. V mnoha případech však s sebou „lidovost“ nese poněkud nepatřičné konotace, zvláště pak v podání národoveckých vyvolávačů starých dobrých časů …

...
#12/2019

úprava genomů

Jan Tomeš: Trny v čase

...

To slovo na h

Život po životě literárního hororu

#12/2018

literární horor

Příliš těžké hodiny

Nad novým románem Radky Denemarkové

...

Změna se dělá

Stávka katoliček a iniciativa Maria 2.0

...

Vyšlechtěné lidství?

...

Komu patří sport? Otázka jednoho z čísel loňské Ádvojky dostává v českém prostředí jasnou odpověď. Když hokejovou Spartu v květnu převzal nový majitel, potvrdily se někdejší zvěsti zlých jazyků. Dnes již bývalý vlastník Petr Bříza byl skutečně bílým koněm, který tradiční klub vlastnil spíše naoko a v době neúspěchů ho celkem rychle vystřídal krizový manažer PPF a obchodník s pohledávkami Karel Pražák. Sparta hraje roli zásadního nájemce libeňské O2 arény, vlastněné nejbohatším Čechem Petrem Kellnerem. A HC Slavia Praha by Spartě mohla povyprávět, kam to může vést – na PPF napojený olomoucký podnikatel Richard Benýšek tlačil do drahé O2 arény tak vehementně, až došlo k rozkmotření s guruem sešívaných Vladimírem Růžičkou a klub se nyní krčí v nižší soutěži bez velkých nadějí na návrat mezi elitu. Ani fotbaloví příznivci se ale kellnerovské klace nevyhnou. Kellnerův budoucí zeť a další český oligarcha Daniel Křetínský si od svého někdejšího partnera v J&T odkoupil výraznější podíl v pražské Spartě. A jedna rada na závěr. Kritické slovo o oligarchizaci českého sportu určitě nehledejte v jediných ryze sportovních novinách v Česku. Deník Sport totiž nevlastní nikdo jiný než milovník uhelných elektráren Křetínský.

Central Group chce na Žižkově zbourat bý­valou Ústřední telekomunikační budovu a místo ní postavit bytový komplex se třemi stometrovými věžemi podle návrhu Evy Jiřičné. Majitel Central Group Dušan Kunovský k tomu dodal, že je teď důležité, aby „unikátní projekt získal podporu politiků a úřadů a získal si srdce Pražanů“. Proti plánu na další ránu trpícímu městu se sice zvedla vlna nevole, ale je překvapivé, že moc lidí kromě samotného záměru nekritizovalo také zapojení slavné architektky. Přitom i na stavbu mrakodrapu jde aplikovat odvěký poznatek o tom, že žádný diktátor nikdy ničeho nedosáhl bez pochopů, kteří „jen plnili rozkazy“. Vina tady leží na všech zapojených, od posledního kopáče základů až po Evu Jiřičnou, fungující jako Kunovského účinné PR beranidlo. Není jediná, kdo v Česku spáchal něco podobného, stačí si vzpomenout třeba na libeňskou radnici Josefa Pleskota. A dokud se podobné úlety nestanou pro architekty reputační sebevraždou, bude se to opakovat stále dokola. Přitom by stačilo tak málo. Podrobit práci Jiřičné a jí podobných zasloužené kritice, dát hlas i zakázky mladším a zajímavějším autorům. A hlavně začít studentům architektury vtloukat do hlavy základní ponětí o etice práce, která by jim zapojení do podobných projektů neměla dovolit, ani kdyby na chleba nebylo.

MONSTER, THEBEA5T nebo PRIMATOR – po­­znávací značky vozidel děčínského primátora Jaroslava Hroudy (ANO). Ta poslední zdobí luxusní služebák, který prvnímu muži Děčína obstaral vlastní úřad bez výběrového řízení. Hrouda lokálně proslul jako podnikatel v byznysu s dluhy a jejich vymáháním a celorepublikově jako politik, kterého za přílišné papalášství kritizoval dokonce majitel „firmy ANO“ Andrej Babiš. To však není všechno. Jím vedená rada města například letos odmítla finančně podpořit organizaci, která lidi ze zadluženého Děčínska učí finanční gramotnosti. Dalším Hroudovým výstřelkem je účinkování v novácké show Utajený šéf. Přestrojil se za tím účelem za vousatého archeo­loga (!) a šel naoko pracovat do městských příspěvkových organizací. Povedenou taškařici zatím Nova nevysílala. Obrovskou vlnu rozhořčení a solidarity pak způsobilo odvolání dlouholeté šéfky místního zámku Ivety Krupičkové radou města. Za jejího vedení se dominanta Děčína proměnila z ruiny zdevastované sovětskými vojáky ve vyhledávaný turistický cíl. Protože se však k odvolání nenašel žádný pořádný důvod, tak se vsadilo na nic neříkající plky „o jiné koncepci směřování zámku“. Žádná taková ovšem neexistuje a Krupičková pravděpodobně vadí kvůli svým vazbám na minulé vedení města. Na uvolněné místo bylo okamžitě vypsáno výběrové řízení. Uzávěrka přihlášek byla koncem května a je pravděpodobné, že se do něj v tomto šibeničním termínu žádná skutečná osobnost nepřihlásila. Tedy až na odvolanou ředitelku Krupičkovou, která se naštěstí nevzdává. Na její podporu vznikla dokonce petice, již za několik dní podepsalo kolem tří tisícovek lidí, včetně – světe, div se – Jaroslava Hroudy. Vzdáleně to může připomínat současnou informační válku. Její protagonisté během boje záměrně stírají rozdíly mezi realitou a fikcí, aby zmátli veřejnost. Jak je to doopravdy s Hroudovými názory, bychom se mohli zeptat mluvčího primátorské kanceláře Luďka Stínila. Tedy vlastně nemohli – nebere telefony a na maily neodpovídá, a když se ho pokusíte vyzdrojovat, zjistíte, že jde o úspěšného spisovatele, který má na kontě dvaapadesát plnotučných knih. Z názvů Střípky lásek, vášně a sexu či Pusinky a Frajeři těžko říct, o jaký jde žánr. To máme za to, Děčíňané, že ve volbách hlasujeme pro populisty balkánského střihu.

Jde o nás všechny

Polemika ohledně strategie klimatického hnutí

Mluvit o tématu v tak doslovném smyslu planetárním, jakým je klimatická krize, nelze pouze v místních souvislostech. Jako není možné lokalizovat její dopady, není možné lokalizovat ani debatu o jejich politickém řešení. Snaha spojit v jednom komentáři globální a lokální perspektivu …

...

editorial

Lidská přirozenost je téma, jemuž se náboženství, filosofie i věda věnují od samého počátku. V posledních letech je ale naše chápání toho, co to znamená být člověkem, významně nabouráváno. Lidský genom byl jednou z front, které doposud odolávaly rozpínavosti sociálního konstruktivismu lidské …

...